Pohádky z chlívku – Velký úlet
Byla jednou jedna malá – no řekněme farma. Vlastně to žádná farma nebyla, spíše takové malé hospodářství. No po pravdě – jak by jste nazvali dvojici koňů, trio slepic a malou skupinku oveček?
Byl to takový malý zvířecí ráj. Nikdo tam nikoho moc neobtěžoval, každý měl vymezené své místo a svoji denní náplň.
Koníci byli ustájeni za stodolou, ovečky měly výběh na louce u lesa a pány dvorku byla trojice slepic.
Dvorek byl vymezen stavením ve tvaru písmene L a zbytek dvorku byl lemován celkem hustým a vysokým pletivem. Reliéf dvorku byl narušen jen starým napájecím vozem pro dobytek a vyvýšeným místem pro kompost.
Přes zdánlivý poklid na dvorku byla válečná nálada. Slepice mezi sebou vedly neustálé spory a hádky. A jak to ve trojicích bývá, shodly se maximálně dvě a třetí byla proti. Jejich dny bývaly narušovány hlasitým kdákáním, vzájemným osočováním a klováním na citlivá místa.
Snad nejklidnější za všech slepic byla Letuška. Byla také nejstarší. Na dvoře hrabala už v době, kdy ostatní dvě byly ještě vajíčky. A jméno Letuška by si mohla zasloužit za své časté útěky.
To kvůli ní zvýšil hospodář už i tak vysoký plot – aby neopouštěla samostatně dvorek.
Druhá a nutno říci, že největší a nejsilnější slepicí byla – říkejme ji třeba – Hrabka. Jméno by mohla dostat podle své nejčastější činnosti – pařátkem stále něco prohrabovala. Stále chtěla víc a víc – taková slepičí nenasyta. Ale ve skutečnosti žádné jméno neměla.
Třetí do party byla – no mohla by se jmenovat – Bobule. Ta byla ze všech nejžravější, nejzbrklejší a taky nejkdákavější. Ta sezobala na co přišla. Dokonce jednou i nějaké podivné bobule, které jinak rozumné slepice nikdy nezobou. Jméno Bobule ji mohlo sedět také pro její kulatou postavu.
Všechny tyhle slepice mezi sebou v něčem soutěžily. Snažily se být lepší než ty druhé dvě. Třeba, kdo bude první u nasypaného zrní, kdo objeví nejtučnější žížalu, či snese největší vejce.
Nejméně soutěživá byla Letuška – ale právě to její sokyně nejvíc dráždilo a provokovalo. Zdálo se jim, že Letuška má na dvoře nezasloužené výhody a že se těší nadměrné oblíbenosti u hospodáře a jeho rodiny.
Vrcholem sporů bylo, když jednoho dne označoval hospodář své slepice barevnými kroužky – prstýnky. Bůhvíproč nedostaly všechny stejnou barvu kroužku. Letušce se třpytil na pařátku jasně červený a zbylé dvě slípky se musely spokojit s nevýrazným kroužkem bílé barvy. Bobule byla první, která hlasitě protestovala, že by to tak nešlo, a že i ona si zaslouží pěkný barevný prstýnek.
Hrabka se k ní přidala a navrhovala o ten barevný soutěžit, aby to prý bylo spravedlivé. Ať ta nejlepší má právo nosit barevný šperk! Letuška o soutěži nechtěla nejprve ani slyšet. Byla nejstarší a možná i nejlepší nosnice. Ale zbylé dvě slepice příšerně dotíraly, až nakonec i ona se závoděním souhlasila.
Celá akce měla proběhnout v pátek dopoledne. Na dvorku to byla událost číslo jedna. Všechny kdákalky se pilně připravovaly na disciplínu – Let z volným způsobem z kompostu.
V předem dohodnutých pravidlech bylo, že vítězkou se stává ta opeřenkyně, která vzlétne pokud možno až do úrovně zvýšeného plotu a pak přistane v co možná největší vzdálenosti od kompostu.
Závodilo se na jeden platný pokus. Rozběh po kompostu byl povolen.
V pátek po ránu mohl závod začít. První na startu byla Hrabka. Rozběhla se a vznesla. K vrcholu plotu ji chybělo asi 15 centimetrů, ale dopad byl velmi slušný. Laťku nasadila opravdu vysoko. Tlustější Bobule startovala jako druhá. Vznesla se. A také nepředvedla špatný výkon. K vrcholu plotu však chybělo asi dvakrát tolik, co Hrabce. Vzdálenost, ve které dopadla na zem, byla se soupeřkou celkem srovnatelná.
Poslední se k letu dostavila Letuška. Pilně se rozcvičovala a už byla připravená. Náhle ji to došlo…vždyť ji ještě od té doby, co přeletěla plot nedorostla ostříhaná křídla. Hospodář je zastříhnul, aby ji v dalším útěku zamezil. Bude mít dost síly na nerovnou soutěž ?
Letuška se rozběhla a dala do vzletu vše, co mohla. Rychle nabírala výšku – ale co síly dala do výšky, to jí chybělo na vzdálenosti. Přes vysoký vzlet dopadla ze všech tří nejblíže kompostu. To její soupeřky přivítaly s výsměchem. Bylo to, jako když končí sportovní hvězda. Jako když šampión prohraje poslední závod.
Hrabka s Bobulí smutné Letušce odebraly červený kroužek, a vyměnily jí ho za nevýrazný bílý.
Hádat se však nepřestaly. Aby ukončily spor - domluvily se, že červenou ozdobu si budou mezi sebou půjčovat. Každý lichý den ji bude nosit Bobule, každý sudý Hrabka. Zítra bude sobota, a tak začne Hrabka – přestože ten den byl teprve pátek.
Letuška seděla po celý zbytek dnu v koutě. Nebylo ji skoro vidět. Život se proměnil jen v pouhou existenci. Přítomnost pro ni byla moc smutná, budoucnost zoufalá. Už dříve to s těma dvěma nemohla vydržet. Co jí čeká dál? Další ponížení? Ten den se zdál být nekonečným.
Hrabka se zato napařovala – svět byl to nejšťastnější místo – a ona se stala místní „Královnou“.
Byla pyšná – zobák nosila vysoko a hrabala jen velmi důstojně a tak nějak důležitě, aby při tom vynikla její červená ozdoba pařátu.
Na dvoře bylo cítit, že Hrabka má svůj velký den. Někteří ji lichotili, jiní alespoň nepřekáželi nové „Královně“. Ale i ten největší den jednou skončí a přijdou další, obyčejné.
Dvůr se probudil do sobotního rána. Počasí bylo příjemné a hospodář obcházel svůj majetek.
Chystal se na tradiční sobotní trh do města. Už měl skoro všechno zabalené. V tom si všimnul Letušky. Byla schlíplá a ležela v dolíčku prachu. Vypadala nedobře – jako v poslední etapě drůbežího života. Ještě, aby tak pošla!
Hospodář zavolal na syna, že se mu nejstarší slepice zdá být nějaká divná. A syn dostal úkol, aby ji chytil a zaříznul. A hospodyně, že ji má udělat na druhý den na paprice. S tím hospodář odjel.
Jako se může změnit rychle vaše nálada, tak se občas znění i počasí. Vítr odněkud přihnal černá mračna a začalo pršet. Všichni na dvoře se běželi ukrýt před deštěm. Slípky byly za pár okamžiků promočené až hrůza. Hospodářův synek šel tu nejstarší ze slepic chytit.
Ale, jak se v těch mokrých slepicích vyznat? Vypadaly skoro totožně. Chlapec vzal do ruky ostrý nůž. A obrátil se na hospodářku, kterou že slepici má podříznout. Hospodářka mu dala dobrou radu.
Tu nejstarší snadno pozná ….podle červeného kroužku na pařátu…
